Projektuji domy, které mají vydržet desítky let. Ne na jedno volební období, ale pro generace, které v nich budou žít. Každý návrh začíná stejně: porozumět místu, podmínkám a lidem. Najít řešení, které je jednoduché, funkční a dlouhodobě udržitelné. Přesně tak by měl fungovat i stát.
Vystudoval jsem architekturu na ČVUT v Praze v kombinaci s ročním studiem urbanismu na INSA de Lyon ve Francii, kde jsem se zabýval udržitelným rozvojem a veřejným prostorem. Práce s místními obyvateli, městem a krajinou v širším měřítku mě naučila, že kvalitní prostředí není jen o domech, začíná u rozhodnutí, která dělá obec, region a stát.
Proto kandiduji do Senátu. Chci spoluvytvářet podmínky, které dlouhodobě přispějí ke kvalitnímu životu lidí: sociálnímu, ekonomickému i psychickému. Okolní prostředí, sousedé, krajina nás ovlivňují mnohem víc, než si připouštíme, a rozvoj je třeba posuzovat v souvislostech.
Věnuji se především rodinným domům a rekonstrukcím. Právě rekonstrukce považuji za jednu z nejzajímavějších disciplín: vyžadují respekt k tomu, co existuje, a schopnost najít řešení i v omezených podmínkách. To platí i pro Děčínsko, region s obrovským potenciálem, který nepotřebuje další velké sliby a megalomanské projekty, ale konkrétní malé kroky: podporu sociálního bydlení, snižování energetické náročnosti, lokální energetiku, rozvoj malých firem a místních zemědělců, kteří nejen vytvářejí kvalitní produkty, ale zároveň pečují o krajinu.
Udržitelnost pro mě není nálepka. Je to způsob, jak navrhovat a jak spravovat veřejné věci. Pracovat s tím, co je k dispozici. Šetřit zdroje. Myslet dopředu na několik generací. Stovky malých kroků dohromady udělají velký skok. A když jeden selže, ostatní se nezhroutí.
Chci do Senátu přinést i zkušenost generace, která bude důsledky dnešních rozhodnutí skutečně žít. Je mi čtyřicet let a mám přirozenou potřebu dívat se dopředu, do budoucnosti, ve které budu žít já i další generace. Zkušenosti ze zahraničí a znalost angličtiny a francouzštiny mi umožňují srovnávat, učit se a přinášet do regionu inspiraci, která jinde funguje.
Ing. arch. Miroslav Štross
kandidát do Senátu Parlamentu ČR za volební obvod Děčín
Jak vnímáte roli Senátu v našem politickém systému?
Dnes je Senát důležitější než kdy dřív. Potřebujeme senátorky a senátory, kteří budou chránit ústavní pravidla, rozhodovat na základě faktů a hájit veřejný zájem, ne zájmy úzkých skupin. Když přestaneme vidět souvislosti, vznikají špatná rozhodnutí, a právě Senát by měl být místem, kde se tomu dá bránit.
Na co byste se chtěli v Senátu zaměřit? Do jakého výboru byste rádi zamířili?
Chtěl bych se zaměřit na témata, která znám z vlastní praxe: dostupné bydlení, energetickou soběstačnost regionů a adaptaci krajiny na klimatické změny. Proto bych rád zamířil do Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, kde se tato témata přímo řeší a kde budu mít jako senátor svůj hlas při jejich prosazování.
Zároveň mám pocit, že senátní politika bývá málo medializovaná a lidé často ani nevědí, co se v Senátu řeší. Proto chci vést otevřenou kancelář, kam bude moct přijít kdokoliv, diskutovat a přinášet vlastní témata. Senátor by neměl jen tiše sedět ve výboru, ale aktivně zapojovat lidi a zvedat témata, která by jinak zůstala bez povšimnutí.
Jaké téma z vašeho obvodu byste rádi v Senátu otevřeli?
Chci otevřít všechna témata, na kterých stavím svou kampaň: energetickou soběstačnost a komunitní energetiku, dostupné bydlení, vodu a klimatickou adaptaci krajiny a péči napříč generacemi. Všechna spolu úzce souvisí, region potřebuje řešit je společně, ne odděleně.
Konkrétním příkladem toho, proč je takový přístup potřeba, jsou plavební stupně na Labi. Příprava projektu už stála přes 600 milionů korun mluví se o tom již 30 let, přitom lodní doprava na Labi dnes prakticky neexistuje a německá strana o navazující splavnění nemá zájem. Je to učebnicový příklad nekoncepčního plánování: nynější rozhodnutí o pokračování projektu padlo bez pohledu na širší souvislosti, bez reálné poptávky a bez zvážení dopadu na přírodu i turistiku v regionu. Chci, aby se podobná rozhodnutí posuzovala v celku, ne izolovaně.